Tyto internetové stránky
nejsou ničím jiným, než odrazem mojí posedlosti pohyblivými obrázky.
Těžko říct, čím si mě kino tak získalo, jestli schopností vytvářet
iluze nejroztodivnějších světů, triky, zvuky… A je to
vlastně jedno.
Svoji první kameru jsem si zakoupil za všechny svoje úspory ve fotobazaru v Lazarské. Bylo to krátce před revolucí, v době, kdy jsem navštěvoval přednášky na Matematicko-fyzikální fakultě a tajně snil o tom, že budu dělat vlastní filmy. Byla to šestnáctka na pero, s dlouhým objektivem a samozřejmě bez zvuku. Zvládla v kuse natočit maximálně asi dvouminutový záběr, což bylo dobře vzhledem k ceně suroviny a jejímu zpracování. Začal jsem točit dokumenty a pošilhával po hraném filmu. Po revoluci se tu objevila první VHS videa Panasonic, která umožňovala spoluprací s kamerou poměrně přesně stříhat. Tak jsme zkusili udělat první (a vlastně i poslední) hraný film v celovečerním formátu. O jeho osudu se dočtete, stejně jako o těch ostatních, na těchto stránkách.
Absolutním zlomem byl samozřejmě nástup digitálních technologií. Přiblížil nám – hobbystům nástroje, o kterých jsme si do té doby mohli nechat jenom zdát. Skončila doba filmového pásu nastříhaného a rozvěšeného na prádelních šňůrách, jehož kousky se zdlouhavě slepovaly v přesném, předem promyšleném pořadí do jedné, dost těžko měnitelné, kompozice.
V devadesátých letech jsem zběhnul od původní učitelské profese k reklamě. Nejdřív jsem prodával a vymýšlel reklamu pro rádio a pak založil vlastní reklamní agenturu (IDEAS ADVERTISING), kterou řídím, a která mě živí, dodnes. Domácí videostřižna se pro mě stala místem úniků od každodenní reality a stresů. Zařekl jsem se, že video nebudu dělat na kšeft. A tak si na zakázky pro klienty naší agentury najímám lidi a studia zvenku, kecám jim do toho a sám si stříhám jenom pro radost. Na tomto webu chci postupně shromáždit co nejvíce svých filmů a videí. Hlavně prvotina už dost na těch celuoidových slepovaných originálech strádá a tak mám důvod to všechno vyhrabat, přepsat do dat a udělat v tom konečně trochu pořádek. Tak díky, že jste se tu zastavili ;-).
Svatá pravda. Kdo by se o tom přel? Však jsem si taky nikdy nepřipustil, že by v mém životě mohla nastat jiná z variant, než ta „lepší“. Už od malička ve mně pěstovali přesvědčení, že jsem odsouzen k bezmeznému úspěchu. „To je ale šikovnej chlapeček“, slýchával jsem téměř po jakémkoliv mém počinu. Tak proč sakra dneska ve třiačtyřiceti letech ležím s holým zadkem v tomhle nemocničním pokoji?
Nejsi-li tu milý návštěvníku poprvé, víš, že čas od času napíšu do svého blogu i nějakou tu krátkou povídku. Jak ale říká Brick Heck, jedna z mých oblíbených seriálových postav: „Internet není z papíru, nevoní jako papír, ani nešustí jako papír.“ Rozhodl jsem se proto učiniti si radost a vydat stručný výběr z toho, co jsem za poslední dva roky napsal, ve velmi omezeném nákladu v tištěné podobě. Dnes přišla moje knížka (dá-li se tak čtyřicetistránkový sborník příběhů nazvat) z tiskárny a tak si můžu s potěšením zašustit.
Jsou dvě hodiny ráno, sedím na baru, nad nímž se vznáší v tlumeném světle lampy cigaretový dým, ruka jen stěží unese těžkou hlavu, kterou tu a tam prolítne cár myšlenky, zda tady ještě být či nebýt. Takhle nějak jsem se cítil ke konci pátečního večera. Ale pěkně popořádku…
To snad ani neni možný. Byl to úžasný čas. Děkuji Vít Kadeřábek
více »Super zážitek … a jako vždy překvapení (Vydra :)) Nejlepší film z Tvé produkce a... více »
Super! Nejlepší tvůj film. Z řady Ameriky určitě. Naše tříletá Alžbětka... více »
Výsledek není vůbec špatný. Rád na to období vzpomínám jako na své „profi“... více »