Asi před měsícem se mi objevil na Facebooku návrh, abych se stal fanouškem stránky Scrubs. Netušil jsem, o co jde, ale ze zvědavosti na to kliknul. Zjistil jsem tak, že Scrubs je americký seriál, který vyrobilo ABC studio (ostatně kdo jiný) pro televizi NBC (koho jiného) v letech 2001 až 2008 (tedy v osmi sériích). V prosinci 2009 se údajně rozběhla série devátá, z pochopitelných důvodů s mírně pozměněným castingem. O té ale zatím nemám bližší zprávy (brzy do ní ale určitě naskočím).

Vzhledem k tomu, že Scrubs zůstal naprosto mimo pozornost českých distributorů, dozvěděl jsem se o něm poprvé až teď. Během čtyř týdnů jsem zhlédl všech osm sérií. Mám z toho pocit, jako bych se zrovna vrátil z parádního výletu do jiného života a říkám si: „Panečku, to byla ale jízda!“. Scrubs mě zkrátka srazil na kolena a přinutil plazit se v bezmezné pokoře před jeho autory (OK, to je trochu přehnaný, už vstávám…). A tak se mu ve svém blogu chtě-nechtě (ve skutečnosti chtě a rádo chtě) musím věnovat. A to i přesto, že by doktor Cox řekl: „Ou Good Got, who cares?!“ („Dobrý Bože, koho to zajímá?!“).

Scrubs sleduje osudy partičky mediků, kteří nastoupí jako rezidenti do nemocnice Sacred Heart a postupně se v průběhu osmi let mění v profesionálně zralé doktory. Svérázní hrdinové seriálu se dostávají do neuvěřitelně komických situací (a přestože je tamní humor občas dost drsný, zachovává si svůj standard daleko od stupidity většiny klasických sitkomů). Podobně jako v běžném životě ovšem procházejí i mnohdy zásadními problémy a životními tragédiemi.

Postavy

Hlavní představitelé Scrubs (zleva): John C. McGinley, Neil Flynn, Sarah Chalke, Zach Braff, Donald Faison, Ken Jenkins a Judy Reyes.

Hlavním hrdinou je doktor John „J.D.“ Dorian (Zach Braff – na fotce uprostřed). Citlivý, pohledný, ctižádostivý kluk s obsesí přehnaně pečovat o svoje vlasy, který se každou chvíli zasní a nechává se unášet svojí představivostí (celej já). Od první chvíle po celých osm let usiluje o přátelství svého učitele a mentora, doktora Peryho Coxe (John C. McGinley). To je ale ten nejcyničtější člověk v nemocnici. „Džejdýho“ si, stejně jako všechny ostatní, s neuvěřitelnou důsledností drží daleko od těla.

Nejlepším kamarádem Doriana je chirurg Christopher Turk (Donald Faison). Udržují extrémně důvěrný přátelský vztah (což je také zdrojem mnoha úchvatných gegů), který je nejlépe vyjádřen v šesté sérii jako „Guy Love“ nebo „Bro-mance“. Christopher se ožení s vrchní sestrou Carlou Espinosa (Judy Reyes). Velkou pětku doplňuje ještě rozívená blondýna, doktorka „Barbie“ Elliot Reid (Sarah Chalke).

Další výrazné postavy nenapodobitelně ztvárnili Ken Jenkins (primář Bob Kelso) a Neil Flynn (o pravém jménu jeho postavy se po celou dobu spekuluje – vystupuje jako Údržbář).

Scrubs baví, občas ale vleze i hluboko pod kůži

J.D. se svým mentorem Perry Coxem

Když přemýšlím, čím mě Scrubs tak strašně dostal, myslím, že to bylo hlavně svojí uvěřitelností a nadhledem. Naprosto jsem pochopil jednotlivé postavy a s doktorem „J.D.“ Dorianem se naprosto ztotožnil. Seriál se bez jakýchkoliv klišé (i když s přiměřenou nadsázkou) dotýká témat, se kterými se vypořádáváme i ve svých životech (ať rádi nebo neradi, dobrovolně či proto, že jsme k tomu donuceni okolnostmi). Ať už je to hodnota skutečného přátelství, obava z vlastní zranitelnosti, nebo moc, kterou nad námi má náš vlastní strach.

Každý jsme jistě zažili touhu po něčem zdánlivě nedostupném, která zmizela okamžitě, jakmile jsme to získali. A pokud to „to“ byl „někdo“, zpravidla jsme tomu „někomu“ následně ublížili.

Někteří z nás prožili oslavu odchodu nějakého idiota (např. nadřízeného) z našeho života, aby druhý den zjistili, že byl nahrazen ještě horším superidiotem.

Nebo mně velmi blízké dilema mezi lpěním na tom, co si lidé o mně myslí, a vnitřní svobodou (jinými slovy kam až jsme ochotni znásilňovat sami sebe kvůli svému okolí).

Samostatnou kapitolou je vztah ke smrti. Odchodem cizího člověka počínaje, přes skonání přítele, vlastní smrt, až k úmrtí někoho, kdo vám právě zachránil život.

Turk a jeho žena Carla.

Nebo konflikty víry. „Vidím tu denně tolik hrůz, že kdybych nevěřila, že se všechno děje z nějakého důvodu, neměla bych ani sílu ráno vstát z postele.“

Prostě potkáte se tu s pravdami, které všichni víme, ale mnohdy si je neuvědomujeme, nebo je nedokážeme tak pěkně formulovat. Mně už taky docvaklo, že jakožto věčný snílek nemůžu být nikdy úplně šťastnej („Ou Good Got, who cares?!“). Svět, který jsem si vykonstruoval ve svojí hlavě je totiž na hony vzdálený realitě, ve které žijeme. Nikdy nedostaneme, co si vysníme. Možná proto, že nám to není dáno osudem, anebo prostě proto, že to nezapadá do snů, plánů a představ ostatních.

Poklona autorům

Svéráznou postavou Scrubs je i lehce natvrdlý sexistický chirurg Tod.

Kromě toho, že je Scrubs vtipný, trefný, příjemný a hodiny v kuse dokázal udržet mojí pozornost, oceňuji také to, že všechny postavy (snad až na jednu výjimku) jsou popisovány jako komplexní bytosti se svými kladnými i zápornými stránkami. Takže i na první pohled nesympatický blbec vás ve správnou chvíli dojme svými lidskými kvalitami a naopak sympaťák občas odhalí svoje slabiny a projeví se jako pěknej prevít.

Charaktery postav se vyvíjejí logicky a postupně, nedochází k žádným nesmyslným zvratům napsaným jen účelově pro probuzení znuděného diváka.

Děj je přitom dynamický, žádné rozvleklé osudy. V jednom díle se toho stane více, než v půlce série současného českého seriálu (o logice a hloubce toho, co si z toho odnesete, ani nemluvím).

Přestože se na scénáři podílelo souběžně více autorů, základní stylistické prvky si zachovávají svoji konzistenci (například posedlost scénáristů rozhazováním papírů – je jen málo dílů, kde by někomu někdo nevyrazil z rukou stoh složek s lejstry).

Dramaturgie využívá mnohdy divokých imaginací prezentovaných jako představy hrdinů, které děj osvěžují a přitom nejsou hloupý.

Natáčení seriálu očividně využívalo kromě připravených textů scénáře i improvizace. Možná i proto má takovou šťávu. Psát tuhle věc bylo určitě nesmírně těžký. Kromě brilantního zpracování dějových linií a dialogů bylo jistě zapotřebí, vzhledem k nemocničnímu prostředí, i odborných poradců z oblasti medicíny (i když autory podezírám, že si většinu nemocí, které se tu řeší, sami vymysleli :-).

Můj Scrubs maraton

Ve Scrubs si krátce zahostovala i Courteney Cox jako doktorka Maddoc (mimochodem pěkná mrcha).

První série byly naprosto strhující. Všechno bylo nové, svěží, člověk si škatulkoval postavy, náramně se bavil. Obdivuhodné tempo vydrželo autorům nezvykle dlouho. Pravda, v šesté a sedmé sérii už děj občas zaškobrtnul, sem tam se vyskytla nějaká chyba skriptu, v osmé řadě se ale autoři, zřejmě s vidinou blížícího se konce, opět kreativně vybičovali.

Hned v prvním díle si vystřelili do vlastních řad, když doktor Dorian říká v nemocnici praktikantům: „Je to naše osmá sezóna. Vím, že to svádí k flákání, ale spousta lidí na nás spoléhá týden co týden. Dlužíme jim být tak kreativní jako v prvním roce. Já vím, že na televizních cenách se nám moc nedaří. Ale stejně si myslím, že jsme tak dobří jako ostatní. Lidé s peoplemetry nesouhlasí. Jsou naštvaní, protože si nemůžou dovolit soukromý pokoj.“ (v kontextu je to asi vtipnější :-).

Na rozdíl od jiných seriálů Scrubs (opět až na jednu výjimku) nezdržuje diváky takzvanými střiháky (to jsou díly, kdy postavy vzpomínají a v podstatě celá epizoda se skládá ze sestřihu dřívějších scén). A to dokonce ani v posledním díle, ve kterém postavy vzpomínají hodně. Ale naprosto originálně. Zvláště dojemná je závěrečná scéna, kdy doktor Dorian odchází z nemocnice a v jeho představách se s ním všichni loučí (včetně těch, kteří dávno před tím v seriálu zemřeli). Vzpomínám si, že podobnou metodu použili v minulosti i tvůrci filmu Places in the Heart (Místa v srdci). Viděl jsem to někdy v roce 1985 a dodnes si pamatuju, jak mě na konci sebralo, když se všichni přátelé i nepřátelé, živí i mrtví, sešli v kostele a předávali si hostie.

Závěrečná úvaha mého oblíbeného „J.D.“ Doriana: „Ani nevím, proč mi tak záleží na tom, jak to tady skončím. Asi proto, že chceme věřit, že to, co děláme, je důležité. Že všem záleží na tom, co říkáme. Že je zajímá, co si myslíme. Pravda je taková, že byste měli být rádi, když jednou za čas někoho potěšíte, kohokoli. Pak už je to jen o lidech ve vašem životě.“

Budete-li mít možnost, Scrubs určitě zkoukněte. Za mě: „Zábavné a inspirující“.

První videoukázka: Scrubs není jen o filozofování. Nešetří ani spoustou gegů a držkopádů. Jeho představitelé se zkrátka pro vás můžou přerazit :-)

Druhá videoukázka: Turk se vrací s Carlou ze svatební cesty a vítá se s J.D. Carla si jen posteskne: „Kéž by i mě jednou tak miloval!“

České stránky seriálu Scrubs jsou zde.

OK, říkám to nerad, ale musím. Devátá série je bohužel neúspěšným pokusem o resuscitaci někoho, kdo už měl celkem povedený funus. Za mě: „Devítka = naprosto zbytečný propadák“.

PS: dlouho jsem pátral, co vlastně scrubs znamená. Ve slovníku na vás vypadne jen „drsný“ nebo „křovina“. Už jsem se ale dopátral. V lékařské terminologii se v Americe tímto slovem označuje uniforma lékařského personálu na chirurgii. Bývá jednoduchá, vzdušná, levná. Mívá takovou barvu, aby na ní nebyla vidět krev a další nečistoty (to se mi ulevilo – šedesát hodin jsem koukal na něco, co se jmenuje Scrubs, a ani netušil, co to je).