Nejsi-li tu milý návštěvníku poprvé, víš, že čas od času napíšu do svého blogu i nějakou tu krátkou povídku. Jak ale říká Brick Heck, jedna z mých oblíbených seriálových postav: „Internet není z papíru, nevoní jako papír, ani nešustí jako papír.“ Rozhodl jsem se proto učiniti si radost a vydat stručný výběr z toho, co jsem za poslední dva roky napsal, ve velmi omezeném nákladu v tištěné podobě. Dnes přišla moje knížka (dá-li se tak čtyřicetistránkový sborník příběhů nazvat) z tiskárny a tak si můžu s potěšením zašustit.

Jsou dvě hodiny ráno, sedím na baru, nad nímž se vznáší v tlumeném světle lampy cigaretový dým, ruka jen stěží unese těžkou hlavu, kterou tu a tam prolítne cár myšlenky, zda tady ještě být či nebýt. Takhle nějak jsem se cítil ke konci pátečního večera. Ale pěkně popořádku…

Miluju soundtracky. Hlavně ty originální, tedy s hudbou psanou filmu na míru. Často je poslouchám v autě a většinou si i vybavuji konkrétní scény, které muzika doprovázela. A pokud jsem film ještě neviděl, zapracuje moje vlastní fantazie a hlavou mi proběhnou smyšlené příběhy inspirované tím, co právě slyším.

„Tak, co si dáte?“ Tahle otázka mě vždycky dostane. Co já si dám? Vepřový maso bych podle doktorky neměl kvůli zvýšenému cholesterolu. Kuřecí je zase plný antibiotik, oslabuje imunitní systém a zanáší organismus. Hovězí biftek je fajn, vyplázněte ale denně za oběd tři kila! Vždyť je proboha hospodářská krize. Ryby jsou dobrý. Teda byly by, kdyby je během chovu nenadopovali hormonální výživou.

Co dělat, když jediné, co vám brání se zabít, je starost, že byste tím rozrušili svoji rodinu? Nechat se zavřít do blázince! Počkat, to vlastně nejde, vždyť se blíží přijímačky. A tátovi tolik záleží na tom, abych v nich uspěl…

Jak já tomu rozumím. V pasti povinností nemáme pod tlakem vlastní zodpovědnosti ani čas se zbláznit. Nevšední film o zcela všedních věcech dnešních dnů.

Velké plátno je velké plátno. Přijď se podívat na náš poslední film o Yellowstonu do kina. Tady budeme postupně zveřejňovat všechny termíny a místa projekcí v různých městech České i Slovenské republiky (většina jich proběhne na začátku roku 2012).

Rád si jednou za měsíc sednu, dám nohy na stůl a zalistuju se GQ magazínem (GQ = Gentlemen’s Qu­arterly). Samozřejmě tím americkým, protože pokud byste přede mě položili na stůl dvě naprosto stejná GQčka a o jednom řekli, že je americké a to druhé třeba německé, vyberu si samozřejmě to americké.

Prý jsem kramář. Této nelichotivé pověsti jsem dosáhl patrně pro svoji neschopnost zbavovat se jakýchkoliv věcí. Cokoliv vyhodit mi zpravidla činí těžko překonatelný problém, vždyť „jeden neví, kdy by se to mohlo ještě hodit“. Kamarádka astroložka to připisuje zemitému charakteru mého znamení, já si myslím, že to bude spíše záležitost dědičná. Ať tak či onak jsem obětí shromažďování často již zapomenutých a nepotřebných artefaktů, které si nacházejí svá skrytá působiště ve sklepech, hlubinách šatních skříní, úložných prostorách postelí a vůbec útrobách jakéhokoliv dutého nábytku (mimochodem Space Bag je vskutku úžasný vynález!) a stávají se tak deponovanými exponáty pomyslného muzea mého života.

Yellowstone, nejstarší národní park na světě (1872) o rozloze 8980 km² leží na území tří amerických států – Wyoming, Montana a Idaho. Strávili jsme tu na přelomu letošního května a června 10 dnů (oproti původně plánovaným 7) a zažili během nich všechna roční období – vlažné jaro, parné léto, extrémně větrný podzim i mrazivou zimu s hustým sněžením. Počasí se tu mění z minuty na minutu. Během našeho krátkého pobytu kolísaly teploty mezi nulou a 30 stupni Celsia. Při přejezdech jsme překračovali i hranici časových pásem, takže jsme si několikrát přeřizovali hodinky.