Hollywood v Rudolfinu

Miluju soundtracky. Hlavně ty originální, tedy s hudbou psanou filmu na míru. Často je poslouchám v autě a většinou si i vybavuji konkrétní scény, které muzika doprovázela. A pokud jsem film ještě neviděl, zapracuje moje vlastní fantazie a hlavou mi proběhnou smyšlené příběhy inspirované tím, co právě slyším.

Obdivuju skladatele filmové muziky a stejně tak mě fascinují instrumentalisté symfonických orchestrů, kteří ji nahrávají. Každý tu má svoji nezastupitelnou roli. Harfistka něžně doprovází víly a všechna snová stvoření, krátké rychlé tahy smyčci houslistů stupňují napětí, hluboké táhlé tóny violoncell a kontrabasů se zařezávají pod kůži a nahánějí strach, rázné údery kotlů alarmují a přidávají na dramatičnosti…

A teď si tohle všechno představte naživo. Koncertní sál, v hledišti stovky svátečně oblečených diváků, na jevišti symfonický orchestr v černých fracích, který namísto obligátního Dvořáka či Smetany hraje muziku ze slavných hollywoodských filmů od Zimmera (Šifra mistra Leonarda, Batman), Desplata a Williamse (Harry Potter, A.I. Umělá inteligence), Portmanové (Čokoláda, Pravidla mošťárny), Hornera (Avatar), Newmana (Seznamte se, Joe Black), Kaczmareka a dalších.

Jan A.P. Kaczmarek (uprostřed), držitel Oscara za hudbu k filmu Hledání Země Nezemě

Věřte mi to nebo ne, vždycky jsem chtěl právě tohle zažít, protože živá muzika je mnohem působivější než cédéčko. A je-li filmová muzika sama o sobě působivá, co teprve když je tahle působivost znásobena působivostí živé interpre­tace! A světe div se, v pondělí 21. listopadu 2011 se mi tohle přání v pražském Rudolfinu beze zbytku vyplnilo. Sdružení FOR HELP tady uspořádalo benefiční Concert for Help pro podporu výzkumu léčby rakoviny. Přijeli sem i dva z autorů muziky – Angličanka Rachel Portman, držitelka Oscara za hudbu k filmu Emma a původem Polák Jan A.P. Kaczmarek, držitel Oscara za hudbu k filmu Hledání Země Nezemě.
Ten je přesvědčen, že nic neumí předat tolik emocí, jako právě filmová muzika. Nezbývá mi než dodat: „Amen“.

Každá návštěva Rudolfina je pro mě svátečním zážitkem. Letos jsme tu byli už na jaře na zahájení Dvořákovy Prahy. Tentokrát to ale bylo jiný. Publikum bylo mladší a tak nějak méně snobský. Pravda, na některých návštěvnících bylo možná až příliš vidět, že jsou dosud vážnou muzikou nepolíbení, celkové důstojnosti koncertního svatostánku to ale jistě neubralo.

Rachel Portman, držitelka Oscara za hudbu k filmu Emma

Symfonický orchestr Českého rozhlasu a ve druhé části i Pražský filharmonický sbor řídil britský orchestrátor a dirigent Nic Raine, který se na filmovou hudbu už dlouho úspěšně specializuje. Sopranistky Yvetty Tannenberger mi bylo v jednu chvíli líto, když stála na forbíně bez mikrofonu (celý koncert byl samozřejmě 100% akustický), čekala na svoje křehké sólo a za zády ji k ohluchnutí burácela avatarovská válka. Ale pak, jak už to ve filmech bývá, střih. Jak mávnutím kouzel­ného proutku (nebo dirigentské taktovky, chcete-li) orchestr ubral na tempu i hlasitosti, aby dal vyniknout jejímu výjimečnému a uklidňujícímu hlasu. Je to klišé, nicméně ještě teď, když si na to vzpomenu, mám husí kůži.

Vyvrcholení všech emocí byl přídavek (Peter Gunn Theme z filmu The Blues Brothers), do kterého se na výzvu dirigenta za skan­dovaného potlesku zapojili i všichni diváci (všimli jste si někdy, jak je filmová muzika úžasně rytmická?!). Skandování se symfonickým orchestrem. Až do včerejšího večera pro mě (a myslím, že i pro řadu dalších) naprosto nemyslitelné.

Nic Raine, britský dirigent a orchestrátor filmové hudby řídil v Rudolfinu Symfonický orchestr Českého rozhlasu a Pražský filharmonický sbor

Jan Klika (uprostřed) v čele violoncellistů

Když pozoruju houslisty nebo violoncellisty (ti se mi tentokrát obzvlášť líbili), s jakou ladností a samozřejmostí přejíždějí smyčcem po strunách, závidím jim tu noblesní schopnost vytvářet něco tak neuvěřitelně mocnýho. Vyrvou vás z vašich všedních životů a přenesou do iluzorních světů filmových hrdinů, abyste alespoň na chvilku zapomněli na všechny svoje starosti. A nejvíc závidím těm, kteří z toho dokážou mít pořád sami radost.

Děkuju za výjimečný večer!