Prý jsem kramář. Této nelichotivé pověsti jsem dosáhl patrně pro svoji neschopnost zbavovat se jakýchkoliv věcí. Cokoliv vyhodit mi zpravidla činí těžko překonatelný problém, vždyť „jeden neví, kdy by se to mohlo ještě hodit“. Kamarádka astroložka to připisuje zemitému charakteru mého znamení, já si myslím, že to bude spíše záležitost dědičná. Ať tak či onak jsem obětí shromažďování často již zapomenutých a nepotřebných artefaktů, které si nacházejí svá skrytá působiště ve sklepech, hlubinách šatních skříní, úložných prostorách postelí a vůbec útrobách jakéhokoliv dutého nábytku (mimochodem Space Bag je vskutku úžasný vynález!) a stávají se tak deponovanými exponáty pomyslného muzea mého života.

Přes to všechno byl pro mě dnešní objev mojí maminky velkým překvapením. Vyhrabala totiž ve sklepě za starými sklenicemi od zavařenin dávno pohřbenou krabici s mými nejrůznějšími lejstry, dopisy, sešity, novinami,… A teď pozor – všechny tyto písemnosti jsou datovány v letech 1976 až 1987. Čili nejstarším je pětatřicet let! Pro pořádek – mně bylo v roce 1976 osm.

Velkou část krabice zaprášených vzpomínek zabírá šanon s pečlivě založenými školními časopisy. Ano, přesně tak – už v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století, čili v době bezinternetové, bezkopírkové a vlastně i bezpočítačové, vycházel školní časopis. Přesněji řečeno, opsáno z titulní strany: „Školák, časopis pionýrů a žáků 7. ZDŠ Chomutov“. A protože jsem, jak jinak, byl jeho pilným redaktorem, nacházím v něm svoje dávno zapomenuté texty. Je to jako bych potkal svoje ztracené dětské já. Možná bych se od toho puberťáka mohl něco přiučit. Při listování totiž nabývám pocitu, že oproti mému současnému já je o poznání kreativnější, zapálenější a odvážnější. Rozhodně i bláznivější a přirozeně naivnější. Nacházím tu povídky, kutilské návody (vytvořené zjevně pod vlivem Ábíčka), reportáže o sobotních brigádách při sklizni jablek ale i kladení věnců u pámátníků obětí fašismu a oslavách VŘSR. Deníky ze škol v přírodě, školní drby a vtípky, kvízy a ankety, komiksy i dost připitomělé básničky. Pod tím vším je samozřejmě nejen moje jméno, ale i spousta jmen mých spolužáků a spolužaček (pachatelé, ozvěte se, místy je to opravdu k popukání). Podle tiráže jsme vycházeli v nákladu 200 výtisků (když jsme měli sólokapra, tak 250), půlroční předplatné stálo 2,50 Kčs, roční pak 5,– Kčs (na celý rok, nikoliv za číslo :-).

Možná některé perly vyskenuji a vystavím je tady. Těch čísel je ale opravdu hodně, tak vezměte závdavkem alespoň doslovný přepis mého článku z roku 1981. Dozvíte se z něj, jak časopis vznikal.

Jak se dělá ŠKOLÁK

Víte, jak vzniká časopis, který právě čtete? Asi takto: Nejprve se sejdeme, rozdělíme si úkoly a potom běháme, sháníme, ptáme se, píšeme a děláme spoustu jiných věcí, abychom sestavili číslo. Na další schůzce vybíráme, třídíme a kontrolujeme. Naše práce se pak dostává do druhého stadia, kdy se všechen tento materiál přepisuje na stroji a píší se titulky a ilustruje se a nakonec se provede pravopisná kontrola. V pečlivě zabalených deskách se všechny stránky nesou na ONV, kde se povolí tisk našeho časopisu. A nyní se tyto desky dostávají do nejdůležitější budovy – do tiskárny Služby škole. Zde se všechny stránky, jedna po druhé, vloží do podivného přístroje, kde se postupně ofotografují, a to tímto způsobem:

Nejprve se list papíru vloží mezi dvě skleněné desky, upraví se velikost formátu, do přístroje se vloží skleněná deska, která se staticky nabije, list se ozáří prudkým světlem, skleněná deska se vyndá a vloží do „vaničky“ s velmi drobnými, černě barvícími kuličkami, které se přichytí na ta místa, kde list nebyl osvětlen (kde byla na papíře černá místa – písmo, kresby), dále se deska vybije, takže kuličky už na ní nedrží. Deska se opatrně položí na stůl, na ní se přiloží hliníková deska a na tu se celý list obtiskne. Ta hliníková deska pak putuje do docela obyčejné trouby, kde se zapeče a kuličky se už trvale k ní přichytí. Tato deska se potom namočí do tekutiny podobné vodě a nasadí na tiskařský válec. Na ten se nanáší barva a už se tiskne. To je fofr – jedna stránka za druhou.

Zpět do školy se dostane rozmnožený časopis v balících. Tady se do jednotlivých čísel vpisují pořadová čísla výtisku.

Sešitá čísla roznášíme do jednotlivých tříd. Prostřednictvím nástěnných novin vám oznámíme, že právě vyšlo další číslo našeho časopisu a pak už jen čekáme a doufáme, že se ozvete a tím oceníte naši snahu.

Roman Němec – 7.A

Nepřehlédněte prosím názorné ilustrace, jichž jsem rovněž autorem :-)

Vysvětlivky pro mladší čtenáře:
ONV = Okresní národní výbor – zde probíhala cenzura všeho, co se pak tím výše popsaným sofistikovaným způsobem tisklo.
Kčs = Koruna československá

PS: Kdyby někdo potřeboval příručku programovacího jazyka BASIC G pro PMD 85, dejte vědět – všechno mám!

Další dobové výstřižky ze školního časopisu Školák najdeš zde.

Článek můžeš komentovat na Facebooku.