Naše třítýdenní putování letní Aljaškou se chýlí ke konci. Už za pár dnů se mě budou známí ptát, jaká je. Každý rok sem přijíždí přibližně milion návštěvníků. Většina z nich jsou američtí turisté, kteří tu tráví svoji obvyklou „tuzemskou“ dovolenou. Najdou se ale jistě i takoví, co sem cíleně utíkají před stresem, civilizací nebo sami před sebou. Opouštějí svoje zažité stereotypy a vyrážejí do divočiny. Když jsme během naší cesty dorazili do městečka Talkeetna, vítal nás nápis „Where the road ends and life begins“ (do Talkeetny vede skutečně jen jedna silnice, která tu končí). Tady jsem si poprvé uvědomil, o čem to celé je.

Last frontier – poslední hranice

Procitám. Když člověk žije v neustálém stresu, vytvoří si imunitu proti nadbytku informací, které na něj bez přestávky útočí. Stává se tak víc a víc otupělý. Aljaška velmi rychle moje smysly znovu zmobilizovala. Když jdete lesem, kde vás může kdekoliv překvapit medvěd nebo vlk, vnímáte úplně všechno. Sledujete každý pohyb trávy, každé lupnutí ve křoví. Krev zaplaví adrenalin a mozek rozhodně neřeší nic nepodstatného. Vaše myšlení, pocity, strach, vzrušení, napětí najednou vycházejí ze skutečné podstaty bytí. Po dlouhé době jsem pocítil, že žiju, existuju, jsem součástí něčeho skutečně důležitého, ryzího a přirozeného. Už nejsem všemohoucí. Na malou chvíli jsem opustil svět, ve kterém mám svůj život téměř stoprocentně pod kontrolou. A díky tomu zažil úžasný pocit absolutního osvobození. Tam, kde silnice končí, a skutečný život začíná.

The land of the midnight sun – země půlnočního slunce

Jedna z mála věcí, které se tu bát nemusíte, je, že zabloudíte ve tmě. V létě tady slunce prakticky nezapadá. Čím blíže k polárnímu kruhu, tím je den delší – za polárním kruhem je v létě dlouhý celých 24 hodin. Je to zvláštní, nezvyklé, má to ale jakousi pozitivní energii. Dává to pocit nekonečnosti vašeho času – není kam spěchat, vždyť je ještě světlo.

Alaskan wildlife

Majestátné hory místy pokryté sněhem nebo namodralými ledovci, z nichž stéká vodopád vedle vodopádu, lesy plné hub, borůvek a malin, zelené louky a stráně dozdobené fialovou vrbovkou, blankytná jezera se žlutými lekníny, kamínky z ledovců zakalené řeky, ale také polární tundra s armádou úzkých a špičatých stromů a samozřejmě oceán. To je Aljaška. Slovy nepopsatelná, nezapomenutelná, inspirující.

V létě poskytuje útočiště nespočtu druhům zvířat. Nejvíce je tu asi komárů. Bez repelentu se 100% DEET tu člověk asi nemůže ani přežít. Vysáli by ho do poslední kapky krve. Proti proudu potoků a řek plavou statisíce lososů, co se snaží dostat z moře do horních částí sladkovodních toků naklást jikry. Ti, kteří to nezvládnou, se stanou potravou racků, orlů, medvědů a dalších živočichů, kteří na ně už číhají na osvědčených místech. Pohublí medvědi hlídkující u vodopádů a přírodních jezů se už nemohou dočkat. Ze špiček stromů na vše dohlížejí respekt vzbuzující orli. Přes lesní cestu občas přeběhne dikobraz. Na loukách a mýtinách se pasou ostražití losi a sobi, údolím řeky Delta migrují bizoni, kolem kterých slídí smečky vlků. Do Aljašského zálivu Tichého oceánu se vracejí se svými mladými potomky z Havaje velryby. U pobřeží skákají i hraví delfíni, plavou mořské vydry, na skalních výběžcích lze zahlédnout lachtany, tuleně a puffiny. Do toho všeho čas od času s burácením spadne do vody kus uvolněného ledovce.

Tohle všechno jsme se snažili se vší pokorou zaznamenat fotoaparátem a videokamerou, kterou jsme poctivě tahali i na ta nejnepřístupnější místa. Něco se nám podařilo, něco zůstane jenom v našich vzpomínkách. Věřím ale, že stejně nesmazatelně.

Lososi se snaží dostat proti proudu řek, aby mohli naklást jikry. Pro většinu z nich to je výkon na hranici možností.

Ledovec v Kenai Fjord taje. Co chvíli se s burácením utrhá kus ledu a odplouvá po mořské hladině.

Vyhublí medvědi netrpělivě čekají, až lososi doplují až sem.

Točit losy v jejich prostředí není jednoduchý. Tam, kde mají přirozené nepřátele, jsou velmi plaší. Tihle nám ale dovolili natáčet z bezprostřední blízkosti.

Další fotky na Facebooku.

Čti ještě: Několik nej… z našeho putování po Aljašce