Něco jako komedie

Co dělat, když jediné, co vám brání se zabít, je starost, že byste tím rozrušili svoji rodinu? Nechat se zavřít do blázince! Počkat, to vlastně nejde, vždyť se blíží přijímačky. A tátovi tolik záleží na tom, abych v nich uspěl…

Jak já tomu rozumím. V pasti povinností nemáme pod tlakem vlastní zodpovědnosti ani čas se zbláznit. Nevšední film o zcela všedních věcech dnešních dnů.

Keir Gilchrist (vpravo) v roli Craiga se Zachem Galifianakisem

It's Kind of a Funny Story (v ČR „Něco jako komedie“) – příběh šestnáctiletého Craiga, který „přestává zvládat“ a neví jak dál. V kleštích obav z vlastní budoucnosti i budoucnosti světa samého trpí depresemi a chronickou úzkostí bez zjevných příčin. Při tom se musí zabývat tím, jak vypadá před svými přáteli, co se bude dít, když neuspěje, a neustále zápasit s postojem vlastních rodičů. Rád vzpomíná na dobu, „než se to všechno zmršilo“ – holky, známky, rodiče, dvě války, hrozící ekologická katastrofa, zhroucená ekonomika… Jako by se to všechno vynořilo odnikud ve stejný den.

Zoufalá situace vyžaduje zoufalé řešení a tak se Craig svěřuje do péče západního zdravotnictví (scéna návštěvy pohotovosti v pět hodin ráno je svojí autentičností snad úplně nejlepší).

„Co by se stalo, kdybys neudělal ty přijímačky?“ Nedostal bych se na dobrou školu a díky tomu pak nesehnal dobrou práci. To znamená, že bych neměl na slušný životní styl. Nenašel bych si dívku. To by asi vedlo k depresím. A zbytek života bych strávil jako Muqtada na místě, jako je tohle.

Nepěkné vyhlídky v moc pěkném filmu.

Film na ČSFD